Smržovka 2000



FOTO

Náš druhý týdenní výlet se uskutečnil ve dnech 9.-15.7.2000. Tentokrát jsme nedaleký Zbiroh vyměnili za poněkud vzdálenější, ale neméně krásnou krajinu Jizerských hor, konkrétně za Smržovku. Počasí bylo dost chladné v celé republice - a to, že jsme bydleli na horách samozřejmě žádný stupínek Celsia k dobru nepřihodilo. A to se ještě někteří z nás před pár dny vrátili z Medžugorje, kde panovala i na tamní podmínky extrémní vedra. Ale i tuto aklimatizaci jsme celkem obstojně zvládli. Ubytování bylo skvělé – smržovskou faru jsme označili jako luxusní – a to právem. Holky bydlely v pokojích ve druhém patře, kde vyfasovaly postele a kluci obsadili půdní patro, které se sice neřadilo mezi luxusní části našeho hotýlku, ale zato bylo mírně odlehlé, což zajišťovalo standardní pohodlí a spokojený, ničím nerušený pobyt.

Po celou dobu jsme opět vedli kroniku, do které každý den napsal někdo jiný zápis.

NEDĚLE
Na faře ve Smržovce došlo k historické události. Ve večerních hodinách ji postupně oblehlo asi 14 okupantů z nepřátelské farnosti Dolní Bělá. Hned po příjezdu jsme naštěstí zjistili, že vedení obou táborů se střetnou nejdříve ve středu. Pokud by tomu bylo již dnes, jistě by došlo k ostré roztržce. Náčelník páter Michal opustil svůj pokoj, snaaží se tak vyřešit dávné spory a nabízí tak páteru Irenejovi mír. Vše na 1. pohled vypadá nadějně, ovšem, všichni členové rady, která zasedala dnes večer se obávají, že opozice má skryté úmysly. Jsme v situaci velmi napjaté, proto večeříme jen buchty dovezené a upečené z kvalitních surovin západočeských kmenů. Pro některé bylo velmi těžké nevyužít příežitosti problém zlehčit nějakým z nabízených vysokoprocentních nápojů. Naštěstí jsme ulehli včas, vyléčili střevní potíže z nervl a pár hodin se i vyspali. L.B.

PONDĚLÍ
Ráno jsme vstali již v sedm hodin, což by si naši západní sousedé z vyspělých zemí Evropské unie nedovedli představit. I my jsme nevstávali zrovna „bleskově“, už se ta snaha připojení se k EU promítá do každodenního života běžného českého občana. V 8 hodin nás čekala mše svatá, jak je v dolnobělské farnosti dobrým zvykem (v neděli). Tuto mši jsme měli v kapli, která je v prostorách fary. Kostel, který stojí nedaleko vyhořel asi v 60.letech. Potom jsme se museli postarat o naše žaludky, které s  radostí přivítali snídani. Dopoledne jsme převážně strávili na faře (venku pršelo). Protože vázla organizace (viďte Jano a Lucko!), byli jsme z nudy nuceni trhat papírky. Tato záležitost se ukázala jako zábavná a užitečná a tím se vyvrací i tvrzení o špatné organizaci (SORRY). Pán, který přišel zatopit pronesl slavnou větu „To je horší jak v base!“ A pak dodal, že jestli bude celý týden pršet, bude nám muset sehnat nějakénoviny. Oběd, který připravovala služba (P+T+P) se podle názorů vydařil i nevydařil, zatím nebyla konkurence, se kterou by se to dalo porovnávat. (Kdyby všichni věděli, co v tom všechno bylo!) Po obědě jsme vyrazili na rozhlednu. Mám prý zde vylíčit veliký kopec, ale nyní mi paní organizátorka, jedna nejmenovaná paní organizátorka Jana Kalousová říká, že mám napsat jen, že jsme tam byli. (Asi mám šetřit papírem) Když jsme se vrátili, čekala na nás výtečná večeře, kterou nám Katka Holá elegantně naaranžovala na stůl (teda prostřela). V 7 hodin jsme hráli ještě hry – poznávání zvuků z kazety a poznávání kamarádů podle popisu na papíru. Po 9.hodině jsme se sešli v kapli na adoraci. A teď je 22:21 a už by se to mohlo zakončit.
PS: Z těch kousíčků, co jsme trhali se vyráběl papír, z papíru – papír!? (DIVNÝ) PH

ÚTERÝ
Ač od rána pršelo, byla veselá nálada po celý den. Služba v kuchyni (KVO). Ráno hned po snídani jsme vyšli na vlak a dojeli jsme na zastávku Návarov. Odtud jsme vyšli podél říčky Kamenice směrem k Bozkovu. Po cestě jsme hráli soutěž, kterou připravil P z PTP a spolupracovali Jana s panem farářem. Po dlouhé cestě jsme dorazili k Bozkovským dolomitovým jeskyním. Zde jsme měli čekat celé dvě hodiny, ale Pán Bůh zařídil, že jsme se dostali o hodinu a půl dříve. V 6 hodin večer jsme dorazili na faru, kde nás čekal vynikající guláš, který připravila Lucka. Po večeři ještě soutěžící hledali abecedu, podle které pak rozluštili tajenku : Navštívení panny Marie, což je kostel v Bozkově. Nakonec jsme se pomodlili a po náročném dnu jsme se odebrali do hajan. P.K.

STŘEDA
Ráno začalo v našich očích velmi dobře. Vstávali jsme totiž až v 8.30. (Mše svatá se přesunula na odpoledne). Následovala snídaně a po ní hra organizovaná ségrou (pro neznalce Janou K.). Hra spočívala v tom, že nám zavázali oči šátkem a vedli nás všemi nejhoršími cestami (zda se to dá tak říct). Drželi jsme se za ruce a kdo byl  před námi nám měl oznámit, co na nás čeká. Chodili jsme přes hory, doly, kamení, dokonce i na hřbitov nás zavedli. Poměrně špatná byla navigace. Ten, kdo byl v přední části (my jsme byli na konci) řekl, že je tam díra. Čekali jsme na ni a když jsme se nemohli dočkat, tak jsme šli normálně. Najednou ŽUCH a bylo to. Také nás vedli po schodech, které vedly do kontejneru. Naštěstí hned vybočovaly ven. Potom nás zavedli na již zmíněný hřbitov. Tam byli nějací lidé, kteří se na nás dívali jak na blázny! (Aby ne, když jsme se zavázanýma očima zakopávali o hroby). A pak prohlásili slavnou větu: „Vidíš synáčku, já jsem ti říkal, že na tom hřbitově straší“ Potom nás danda vyvedla a Vojta nás dlouhány velice důležitě upozornil (je jasné, že je poloviční než my) „Shýbněte se.“ Tak se sehneme a říkáme si, že nad námi jsou nějaké větvea Vojta dodá: „Pro jistotu, kdyby tady něco bylo!“ Po obědě a polední pauze jsme se vykradli z domu (my, co zatím zákeřně odoláváme nemocem) a šli do Lučan na zastávku Blaník (žádní rytíři ani Václav tam nebyli?). odtud nás tamější turbotrysk (mohly nám upadnout uši) odvezl do Horního Maxova. Zde jsme šli do kostela na mši se dvěma jeptiškami a nějakým pánem. Některé děti se k nám chtěly dostat i přes zábradlí, které tam bylo. Po mši šly děti s jednou jeptiškou domů a jeden kluk se jí zeptal: „Proč nám taky nedáš ty oplatky, které jsi rozdávala v kostele, my máme hlad.“ Tak jsme se vrátili domů, kde na nás (hlavně na oslavence – Petra, Katku Havlovou a Holou, Dandu) čekalo překvapení. Potřásli jsme jim pravicí (levicí by to bylo horší) a přidali vynikající dort, který udělala Lucka. Potom bylo o legraci postaráno, když se Petr a Pepa krmili se zavázanýma očima. Nakonec jsme si zahráli elektriku, já napsal kroniku a šli spát (to trvalo kapku déle!). Psal T z PTP.

ČTVRTEK
Ráno po snídni jsme hráli hru „Vysvobozování princezny“ Při této hře jsme procházeli stanovištěmi. Na každém stnovišti bylo jedno zvířátko. Pod ním byly kartičky a když se zvedly nahoru, byl pod tím úkol nebo nějaká pomoc.bodit p Stvoanoviští bylo sedm. Hlavním úkolem této hry bylo získat korunku a zaklínadlo a tím v ysvobodit princeznu. Po vysvobození hra pro hráče skončila. K obědu jsme měli párek s kaší. Naobědvat jsme se museli rychle, abychom stačili vlak. Vlkem jsme jeli do Liberce, do zoo. Viděli jsme tam různá zvířata, nejvzácnější byl bílý tygr, kterého mají v naší republice pouze v Liberci. Po příjezdu jsme se a faře setkali s páterem Podzimkem. Večer bude táborák. Byl první na táboře, veselý i trochu smutný (bude odjezd). Proběhla při něm tichá rekapitulace. Každý z nás dostal, Janou vyrobený, upomínkový list. Na něm bylo nalepeno 5 papírových plamínků s pěti dary Ducha svatého a „papír z papíru“ (výrobek z pondělka) a na něm nápis Smržovka. Každý z nás zaplnil list ještě vzkazy či díky a myšlenkami ode všech účastníků jednotlivě. Ohně se užilo ke zpestření papíru opálením. Mk,Kh

PÁTEK
Den odjezdu.
Ano, v úvodu je sice psáno, že tábor potrvá do 16.7., ale nakonec jsme museli chtě nechtě odcestovat již v pátek dopoledne. Totiž, hned od prvního dne se mezi námi pohyboval bacil, držel se Lucky jako klíště, avšak, jak známo, rád se ubytovává na více místech. Kromě toho tu měl kamaráda(y), jelikož i místní p. Michal Podzemek zde pár hodin nosil svého bacila (potom s ním odjel, ale zda tu otec bacil nenechal syny? nevíme). A tak již v pondělí večer jsme začali zjišťovat, že bacil Béda hledá nové přístřeší. Dává to znát pobolíváním hlavy, asi tak 36,8°C na teploměru (ten jsme ale sehnali až později od farního topiče p. …). Asi šest lidí prodělalo menší teplotu, též se objevili bolesti v krku (Lucka ? Petruš ? Katka ? Katka ? Jana ? Kája)
Poznámka: ? = přibližný pohyb Bédy
Ve čtvrtek se teplota zvýšila Jana a Lucka ještě nebyla zcela zdráva (pozn. týká se zdraví fyzického, ostatní se diskutuje). Po zkušenosti Bédova cestování, a tedy neschopnosti napadených účastnit se výletů, řekli jsme si, že už jsme si užili a tedy zničíme Bédovy plány. Většina z nás z toho byla smutná, ale Bédy nikdo nelitoval, je to prevít a divně se baví na cizí účet. Doufáme, že zůstal na faře nebo alespoň ve vlaku si to rozmyslel při představě dlouhé cesty opustil kupé. P. Irenej odjížděl autem, s ním jela Jana, bála se, že Béda se spíše naštve, že ho hodlá vozit celých sedm hodin vlaky a doma ji to vše oplatí. Umí řádit tak, že člověku dovolí jen ležet a brát léky. Autem to bylo přece jen kratší a méně náročné. I Ondra využil možnosti jet felicií, ale nerad, moc, musel však, jelikož nechal doma průkaz na slevu. To i Danda, ale přece jen jsme doufali, že nám uvěří, že je jí devět let. Naštěstí žádný průvodčí se u nás dlouho nezdržel, asi tušil Bédu. Dorazili jsme všichni v pohodě, i když v Praze se muselo čekat asi 1,5 hodiny a vlak, nikdo nepozbyl dobré nálady. Z Plzně jsme dvěma auty dojeli do svých domovů, za zpěvu a diskuze o kvalitě obcí Hvozd a Dražeň. Věříme, že Béda bloudí daleko od nás. lb

Zpět na začátek